PŘEČTENO: Stříbrné perutě: Dědička světla - Emily Bold

Originální název: Silberschwingen: Erbin des Lichts

Žánr: Literatura světová - Fantasy - Pro děti a mládež - Young Adult - Urban fantasy - Dívčí romány

Série: Stříbrné perutě

Rok vydání: 2019 (v originále 2018)

Nakladatelství: CPress

Počet stran: 384 stran

Názvy knih série: Rebelka noci (2)

Díl série: První

Odkazy: ČBDB, DatabázeKnih, GoodReads

(zdroj obrázku)

ANOTACE:

Thorn může sotva dýchat, tělo ji bolí, ze zad jí vychází záře – děje se s ní cosi nevysvětlitelného. A brzy se to má dozvědět: Je napůl člověk, napůl příslušnice národa Stříbrných perutí a zcela nečekaně se ocitá ve smrtelném nebezpečí. Jako polobytost totiž měla být zabita hned po narození. Ještě větší dobrodružství však začne ve chvíli, kdy se dostane do rukou Lucienovi, synovi mocného náčelníka klanu Stříbrných perutí v Londýně.
                                                   (cbdb)

„Nechceš tu být?“ zeptal se jízlivě. „Chceš zpátky ke své rodině? Zpátky do lidského života?“ Zavrtěl hlavou, ale svůj stisk trochu povolil. „Já tě tu taky nechci! A přesto tu jsi. Se mnou. Protože já jsem teď tvůj osud!“ (Kapitola 17)

O čem kniha je?

   Thorn se jednoho dne probudí celá rozbolavělá, je jí zle, bolí jí záda a myslí si, že má horečku. Přesto se vydá do školy. Když později vidí, že partička jejích spolužáků má křídla, je přesvědčená, že má halucinace.
   Riley, jeden z okřídlených chlapců, ji však přesvědčí, že to co vidí je skutečné. Že jsou tzv. Stříbrné perutě. Mocné bytosti podobné lidem, ale silnější a mocnější. Lidé si je často pletou s anděly. Lid Stříbrných perutí má svá pravidla. Jedním z nich je, že člověk a stříbrná peruť nesmí zplodit dítě. Riley je však důkazem, že někdo toto pravidlo porušil.
   Riley je totiž polobytost, půl člověk, půl stříbrná peruť, a v jejich šestnácti letech se dovrší její přeměna a vyrostou jí její vlastní křídla, perutě.

(zdroj obrázku)

„Prosím. Musím Rileyho vidět. Pak udělám, cokoli bude tvůj otec žádat.“
Lucien sevřel rty. „Ne.“
Byla jsem zklamaná, odstrčila jsem ho od sebe, chtěla jsem pryč, ale on mě strhl zpátky, až jsem mu zavrávorala do náruče. Obestřel nás černý stín jeho perutí a Lucien mi ovinul paži kolem pasu. „Když tě k němu vezmu,“ zamumlal hrubým hlasem, „uděláš, co budu chtít já.“ (Kapitola 20)

Jak se mi kniha líbila?

   Joooo, tohle jsem v tomhle parnu potřebovala.
   Nic složitého, plno klišé, milostný trojúhelník, kousání do rtů. Ale NO A CO? Mně se to líbilo! Příjemná urban fantasy zasazená do dnešního Londýna, paráda. ♥
   Po všech těch Fae a vílách, které jsou teď asi nejvíce in, bylo příjemné se vrátit opět ke starému dobrému tématu "andělů".
   Něčím mi to připomínalo Stmívání, něčím Drahokamy od Gier a něčím (asi těmi anděly) i Mortal Instruments a vlastně i Dvory. No, ať byla inspirace kdekoliv, tak si myslím, že nakonec to dopadlo dobře. :D
   Líbily se mi hlavní postavy. Thorn byla celkem sympaťanda a její chování bylo celkem pochopitelné, když na vás někdo vybafne, že vám brzo vyrostou na zádech obří křídla, a že vlastně nemáte vůbec existovat, tak asi vaše duševní stabilita nebude úplně oukej. A Lucien byl takový ten záporák typu Rhysanda. Takže vlastně vůbec to nebyl záporák, jen se tak tvářil. :D
   Za nejlepší scénu celé knihy nominuji scénu, kdy Lucien učil Thorn létat i když ještě neměla křídla, bylo to tak nějak kouzelné.
   Takže teď mluvím k vám všem, kteří jste ujížděli na Stmívání a tomu podobným slaďárnám. Tahle kniha je pro vás! A je škoda, že se o ní mluví tak málo! Mluvme o ní! :D

A jelikož mi tato kniha krásně připomněla, jak jsem se cítila v těch mých 14 letech, kdy jsem se začetla do Stmívání, tak hodnotím plným stádem a ještě kniha putuje do oblíbených.
   Jediné, co nechápu je, proč slečna na obálce vypadá jako blondýnka, když hlavní hrdinka je černovlasá. :D Nevadí, to bude jen odlesk. :D

A to je zas ode mě dnes vše!
Přeji krásný první týden prázdnin!
Páčko!
A.