PŘEČTENO: Černé znamení - Sebastien de Castell

Originální název: Shadowblack

Žánr: Literatura světová - Fantasy - Pro děti a mládež - Young Adult

Série: Divotvůrce

Rok vydání: 2018 (v originále 2017)

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 360 stran

Názvy knih série: Divotvůrce (1), Kouzelnice (3)

Díl série: Druhý

Odkazy: ČBDB, DatabázeKnih, GoodReads

(zdroj obrázku)

ANOTACE

   Kellen opustil lid Jan'Tepu a v šestnácti letech se stal psancem. Teď se musí víc než kdy jindy spoléhat na svůj důvtip, aby přežil v zemi Sedmi písků. Chybí mu domov, rodina a Nephenie, kterou nepřestal milovat. Pak se ale potká se Seneirou, dívkou se zavázanýma očima ukrývající velké tajemství. Společně s Ferius se rozhodnou pomoct, jenže v sázce je víc, než oba tuší. Moc černého stínu sílí a Kellen má podezření, že za vším stojí jeho vlastní lid.

                                                                                            (cbdb)

O čem kniha je?

   No, jelikož je to druhý díl, tak bych nerada nějak nechtěně vykecala co se dělo v prvním díle, takže tady se "omluvuju", ale rozepisovat se nebudu.

Jak se mi kniha líbila?

   Ach bože, myslím, že neznám dostatek superlativů abych vyjádřila pocity z druhého dílu Divotvůrce.
   Musím říct, že se mi to líbilo více než první díl. Hlavním důvodem je, že jsme už z prvního dílu znali postavy, znali jsme systém magie a každý měl už i určitou schopnost orientovat se v celém tomhle kouzelném světě. To vedlo k tomu, že autor měl více míst pro zvraty, vývoj příběhu a více, více a více scén s Reichisem. :D Také přidal nové postavy, nové padouchy. Bacha na krokodýly!
   Celkově mi přijde, že i když nám Černé znamení zapadá do celku, tak by to klidně mohlo stát jako samostatný příběh. Dostali jsme problém, který byl vyřešen a můžeme pokračovat dále, bádat do hloubky.
   Líbí se mi, že i když Kellen poznal nějaké své schopnosti a něco dokázal, tak stále je to ten mladý kluk, který dělá chyby a bez svých přátel je často ztracený. Přes to všechno stejně na konci sebere odvahu a jde do všeho po hlavě.
   Znáte tu písničku Darling od Vypsané fixy? "Já mám rád hrdiny, kteří lezou po dně a v poslední chvíli se zvednou..." Tak tady to prostě sedí.

   No a za nejdokonalejší scénu považuji Reichise v takových rozpacích, až zrůžověl. Na paty jí samozřejmě šlape scéna z koupele. :D
   Jooo, tohle je prostě nutnost pro milovníky kouzel, nedopečených kouzelníků, smrtících a tajemných karbanic a drzých chlupatých zlodějů.

Hodnotím plným stádečkem. :D

A to je dnes vše.
Páčko!
A.