PŘEČTENO: Lískový les - Melissa Albert

Originální název: The Hazel Wood

Žánr: Literatura světová - Fantasy - Pro děti a mládež - Young Adult

Série: -

Rok vydání: 2018 (v originále 2018)

Nakladatelství: Omega

Počet stran: 432 stran

Názvy knih série: -

Díl série: -

Odkazy: ČBDB, DatabázeKnih, GoodReads

(zdroj obrázku)

ANOTACE:

Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu Alicina života na cestě, s neobyčejnou smůlou vždy v patách.
Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku—Lískovém háji—tu teprv Alice pozná, jak velkou smůlu může mít.
Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek.
Jediným vodítkem je vzkaz, který máma Alici zanechala: DRŽ SE DÁL OD LÍSKOVÉHO LESA. Aby Alice získala mámu zpět, musí se nejdřív vydat do Lískového lesa, a poté do světa, kde babiččiny pohádky začaly... 
                                    (cbdb)

"Víte, věřím tomu, že knihy chtějí být čteny těmi správnými lidmi a nějakou zvláštní silou si to dovedou zařídit. To mě na nich fascinuje nejvíc." (strana 153)

O čem kniha je?

   Alice žije s matkou Ellou kočovným životem. Stále je doprovází smůla, před kterou utíkají. Alicina babička je slavná spisovatelka, která sepsala Příběhy z Vnitrozemí.
   Když se jednoho dne dozví, že babička zemřela, konečně se Ella s Alicí usadí. Ella se vdá a Alice začne žít normální život puberťačky.
   Vše se změní, když jednoho dne Alice zjistí, že se její matka ztratila. Vydává se za svým spolužákem, Ellerym, který zná příběhy, které její babička napsala a žádá ho o pomoc. Nakonec se dozví, že jediným způsobem jak matku zachránit je, vydat se do Lískového lesa, i když ji od toho matka vysloveně odrazovala.

Jak se mi kniha líbila?

 
   Bohužel, jsem hrozně zklamaná.

   Ale vlastně ani teď nedokážu říct, co jsem očekávala, že mě to tak zklamalo. Nalákání na to, že je to pro fanoušky Sirotčince, to se mě nějak netýká, ale prostě jsem čekala něco jiného. Možná les požírající děti nebo tak něco. :D

   První co bych chtěla zmínit, tak mi vadilo, že jsme se do samotného Lesa, kde se měly odehrávat všechny ty děsivé věci, dostali až snad po 200 stranách... Uf...

   A co se týče postav? Tak jediný aspoň trochu sympatický byl Ellery, ale vlastně ani nevím proč, možná proto, že se Alice chovala jako prase? Pak sice bylo trochu osvětleno, proč se chová tak, jak se chová, ale mé sympatie to nezvedlo.

   Co si mi líbilo, byly samotné vyprávěné příběhy, škoda, že tam byly skoro celé odvyprávěné jen dva. Celý jsme poznali jen příběh Dveře, které zmizely a to bylo dost slušný, možná kdyby se to takhle táhlo celou knihu, tak by to bylo dobré. Pak byl zásadní příběh Tři Alice, který nebyl ukončen, a když už to vypadalo, že se to ukončí, takto bylo pět utnuto a to ještě dřív, než při prvním vyprávění. Škoda.

   Co mi nejvíce rvalo nervy bylo to jak byla psaná přímá řeč. Bože, to bylo peklo. Chápu, že to mělo přiblížit to, jak mluví puberťáci, ale fuj to byl hnus na první pohled. Ani nebudu psát příklad, protože by mi prsty upadly. :D

   Také mě převelice zaskočila věta, zbytečná věta. Nejzbytečnější věta, kterou jsem měla čest číst. Alice se Elleryho zeptá, jestli si myslí, že ji její matka pojmenovala po Alici z příběhu Tři Alice. A Ellery jí odpověděl:

"To si nemyslím. Spíš bych řek, že tě pojmenovala buď po úplně někom jiným, nebo prostě po nikom." (strana 125)

Bravo Ellery, geniální.

   No na druhou stranu, tak když jsme se dostali konečně do Lískového lesa, tak už to bylo trochu poutavější čtení, ale nic zázračného, bohužel, je mi to líto, ale fakt mě to zklamalo.
   Ale má to pěknou obálku, takže hodnotím aspoň 2 ovcemi.

A to je dnes radši vše. :D

Přeji krásný den.

Páčko!

A.