PŘEČTENO: Temný hrdina - Jo Beverley

Originální název: Dark Champion

Žánr: Literatura světová - Pro ženy - Historický román

Série: Dark Champion

Rok vydání: 2019 (v originále 1993)

Nakladatelství: Baronet

Počet stran: 408 stran

Názvy knih série: Pán mého srdce (1)

Díl série: Druhý

Odkazy: ČBDB, DatabázeKnih, GoodReads

(zdroj obrázku)

Knihu si můžete zakoupit zde!

ANOTACE:

   Osiřelá a zoufalá Imogen z Carrisfordu prchá po vpádu surového lorda, jenž se zmocní jejího hradu. O pomoc se může obrátit jen k jedinému muži.
   Je jím FitzRoger z Cleeve, údajně nelítostný hrdina v boji a tyranský pán. Imogen je ohromena už jen po spatření jeho mocného těla, ale do její duše proniknou až chladné zelené oči, které jí rozechvívají strachem i touhou. Po celý život chovaná jako v bavlnce potřebuje, aby ji právě takový muž bránil a ochraňoval… a přesto si troufne neuvěřit, že by kladl její touhy na přednější místo než své. Přestože si ale slibuje, že zůstane nezávislá a směle stane po jeho boku proti zrádným nepřátelům, její obrana se bortí… a bezmocně podléhá něžné zuřivosti svého milovaného válečníka. 
                                                                                                        (cbdb)

O čem kniha je?

   Imogen je velmi bohatá šestnáctiletá dědička, kterou všichni nazývají Květem západu. Je krásná a tím, že byla vychovávaná v ústraní, je také pěkně naivní. Když ji umře milovaný otec, její hrad napadne Warbrick, který se jejího pokladu i jí samotné chce zmocnit násilím.
   Imogen je však dobře ukrytá v tajných chodbách svého hradu Carrisfordu, ale také je svědkem znásilnění a vražd jejich sloužících, což ji lehce duševně poznamená.
   Jediným způsobem jak zachránit své lidi a svůj majetek, je cestovat do nedalekého hradu Cleeve a požádat o pomoc tamního pána, zvaného Bastard FitzRoger.
   Když se poprvé střetne s FitzRogerem, Imogen předstírá, že je v pokročilém stádiu těhotenství, takže ji FitzRoger úplně nevěří, že je opravdu Květem západu, přesto se vydá dobýt Carrisford zpět a získat důkaz, že Imogen je opravdu tou pravou bohatou dědičkou.
   Po dobytí hradu FitzRoger zjistí, že Imogen lhala pouze o svém těhotenství a proto si ji a její poklad už nenechá proklouznout mezi prsty.

Jak se mi kniha líbila?

   Nebudu vás tahat za fusekli. Kdyby nebylo velmi dobrého začátku a skvělého konce, tak nevím, nevím.
   Ve střední části jsem se místy trápila a četla pomalu.
   První díl byl dokonalý. Od začátku do konce to byla akční, romantická a vtipná jízda. Taky první díl byl založený na známých reálných osobnostech z historie. Tedy, zas nechci škodit autorce, ona tam opět zakomponovala historické postavy, ale pro normálního (českého) člověka naprosto neznámé. Jo a až po přečtení poděkování jsem zjistila, že FitzRoger je synovec Aimeryho z Pána mého srdce. Nevadí. :D
   Temný hrdina začal velmi dobře, prvních asi cca 120 stran mě fakt bavilo. Útěk, první setkání, znovu dobývání hradu.
   Pak nastal bohužel onen útlum. Hlavní hrdinka nám moc nemohla chodit, takže se vše dozvídala prostřednictvím služebnictva nebo FitzRogera, kterého měla za vypočítavého zmetka. Což on byl, co si budem... :D
   Když už se konečně rozchodila, tak jsme zde měli velice podrobný popis jak spravovat středověký hrad. Tahanice mezi Imogen a FitzRogerem, plánování Imogeniny budoucnosti, její hledání manžela, vybíraní mezi starými nápadníky.
   Jako já zas nechci být zlá, ono i ta střední část má světlé chvilky, ale neudrželo to mou pozornost natolik abych třeba přečetla 100 stran naráz. Díky tomu středu se ta kniha čte déle.
   Ale co bylo nejhorší. Náboženský, fanatický tlak otce Wulfgana na Imogen. Jak na ni mluvil a celé dny se modlili...Rvalo mi to nervy. Blbé je, že ona se jím nechávala ovlivnit celý život, tak to taky dost vysvětlovalo její nynější chování. Tohle a traumatický zážitek, který zažila během dobývání jejího hradu.
   Abych dala důkaz světlé chvilky v nudnější střední části. Třeba během svatební noci. Imogen se stále oháněla tím, že chtíč je hřích, že rozkoš nesmí cítit. No, ale když už na ni ta rozkoš přicházela, ona tvrdila, že ji posedli ďáblové a FitzRoger ji na to odpověděl, že proto je stavěný tak jak je, že tím ty démony z ní vyžene.
   Jako, jo, říkám, vtipné chvilky ani zde nechyběly. :D
   No, naštěstí bludy, které ji do hlavy nasadil Wulfgan ji z hlavy částečně vyhnal FitzRoger, který jí trochu otevřel oči.:D
   Tím se dostáváme k části, kdy to opět nabírá grády. Imogen odjíždí pomáhat zraněným mužům do blízkého mužského kláštera a tady bych to nazvala zlomovým bodem, který vede k nejlepší části celého příběhu. Odtud to bylo velice dobré a úplný konec byl perfektní.

Dostala nápad.

Vyděsil ji.

Ale v posledních dnech udělala mnoho věcí, které ji děsily, že už bylo jedno, jestli udělá jednu navíc. Než ztratila kuráž, zvedla kámen velký jako pěst a prudce jím máchla po manželově nechráněné hlavě.

Nechtěla ho zabít a jeden strašný okamžik už myslela, že neudeřila dost prudce. Zapotácel se a otočil, v očích mu planul vztek.

Pak se jí sesul k nohám.

(strana 366)

   Bylo to nabité akcí, romantikou, Imogen začala být snesitelná a ukázala, že to není jen hloupá, naivní náboženská fanatička. Imogen byla ze začátku na facku, ale byl tam vidět její vývoj, kdy se z holky, kterou jen hýčkali, pomalu stává žena, v tom smyslu, že padne do reality světa přímo po hlavě a musí se s tím vypořádat. FitzRoger se ukázal, že není až tak studený čumák jak se tváří, ale má své zásady, kterých se drží.
   Celkově kniha není špatná. Začátek super, pak je třeba se prokousat více praktickou částí a pak zase začne akce a ukázka důvtipu hlavních postav.

Nakonec hodnotím 4 ovečkami. Ale při čtení střední části jsem se bála, že se ten konec nevzchopí a budu hodnotit hůře, ale naštěstí se mi závěr líbil, dokonce více než začátek.

Ještě jednou děkuji za zaslání této knihy na recenzi nakladatelství Baronet. ♥

A to je pro dnešek opět vše.
Zase příště, mějte se!
Páčko!
A.